Maria a proroci

Anděl, který přichází k Marii, jí přináší jedinečné poselství. Toto poselství je poselstvím od Boha, a proto je milostí z věčnosti. Zároveň je však také shrnutím všech Božích zaslíbení ve Starém zákoně, týkajících se Matky a příchodu Syna. Proroci byli lidé, kteří se vyznačovali svou vírou – vírou, v níž mohli přijímat proroctví. Toto přijetí bylo Boží milostí, která v nich mohla působit, protože žili z milosti ve víře. Ale proroci byli lidé. Lidé Starého zákona obdaření milostí, se svým charakterem a osobností, a proto i poselství, které měli za úkol předávat, nutně neslo něco z jejich osobního charakteru. Tento osobní prvek poselství nezatemňoval ani nezkresloval, ale Bůh ho využíval, aby se prostřednictvím lidí stal lidem srozumitelným. Když se tedy anděl zjevuje Marii a v jeho božském poselství je shrnutí všech předchozích poselství a proroctví, pak je v něm obsažena i víra proroků a vše, co do předávání poselství vložili ze svého osobního prožívání víry. Je to souhrn jejich mnoha individuálních činů při plnění prorockého úkolu.

Proroci s nasazením sebe samých hlásali lidem Slovo Boží, ale protože tak činili v poslušnosti, vždy je také znovu odevzdávali a svěřovali Bohu nebo andělům, kteří byli svědky toho, že Slovo správně pochopili a předali. A když nyní Maria přijímá souhrné poselství a celé Boží Slovo, pak její přijetí v sobě obsahuje veškeré přijetí každého poselství Staré smlouvy. Ve svém naslouchání slovu anděla, slyší ozvěnu klíčových slov Staré smlouvy. Ve slově, které k ní promlouvá, slyší slovo, které bylo řečeno Abrahamovi a všem, kdo přišli po něm.

Anděl ve svém poselství musí vzít v úvahu dvě věci: na jedné straně skutečnost, že Maria je přítomna, připravena a ochotna přijmout a na druhé straně, že souhrn proroctví Bohem naplánovaných je úplný - je to souhrn potřebný k tomu, aby proroctví mohlo být k Marii proneseno. Jako plod, který musí být počat v určitém čase, má-li se narodit právě dnes. A Duch svatý mohl stanovit svůj okamžik i proto, že proroci správně naplnili svá poslání. Při určování plnosti času hraje roli víra lidí, i když ji Bůh ve své svobodě a čisté milosti určil od věčnosti. Podstatné však je, že o ní nerozhodl, aniž by vzal v úvahu všechny, kteří měli v době zaslíbení věřit a poslouchat. Právě proto, že cílem bylo vtělení Boha jako člověka, Bůh od počátku plánoval zapojit do Synovy vykupitelské činnosti lidskou víru. To platilo v nejvyšší míře o víře Matky, ale i její ano mělo rozpoznatelně zahrnovat i ano Duchu svatému ze strany všech starozákonních proroků, které anděl shrnuje, když Marii pokládá svou otázku. Jeho otázka tedy v sobě obsahuje jistou pluralitu, je spíše otázkou než odpovědí. Z nebeského hlediska se v otázce anděla skrývá otázka Trojice položená Marii – z pozemsky mesiášského hlediska je zde otázka proroků vznesená k ní. Prorok odpověděl Bohu tím, že řekl „ano“ proroctví. Co bylo řečeno, se stane a panna porodí. Pro proroka je to jistota. Ale ještě se to nenaplnilo. A tak se tady anděl Marii představuje s celou nenaplněností události a jeho slovo je otázkou a prosbou. Skrze proroky je viditelné celé nevykoupené lidstvo a jeho volání po vykoupení. A proto říká Maria „ano“ za všechny. Ona dává dosud neukotvené milosti zaslíbení její naplnění. Ano, ona porodí Syna, který naplní všechna proroctví, a rozšíření jejího „ano“ je takové, že žádná část proroctví nebude kvůli ní zmařena. Ale právě s ohledem na toto její „ano“, Duch předal proroctví a proroci se odvážili svého poslání. Bůh i lidé předpokládali její „ano,“ takže víra, která existovala před ní, by bez ní nebyla možná. Všechny milosti proroků byly možné jen v její milosti, která je všechny obsahuje. A anděl shromáždil všechny milosti proroků, aby je přivedl k ní a skrze ni je dovedl k naplnění. Ona je středobodem, v němž se všechny milosti sbíhají. Příklad proroků jasně ukazuje jejich vlastní závislost na její milosti. Proroci zde však zastupují všechny lidi, kteří Pána přijali ve víře. Oni sami jsou totiž nakonec podobenstvím Krista, který skrze Marii přichází v Duchu.